Dokud je má mysl svobodná, jsem volná i já ...

Červen 2009

Rob natáčí v New Yorku

30. června 2009 v 23:46 | lenja |  Edward- Robert Pattinson




ZDROJ: úpo úža blog Agi a Kája




konec školy

30. června 2009 v 12:59 | lenja |  Me:)
TÁÁÁK A MÁME TU PRÁZKY!!!
Dnes jsem konečně dostala vysvědčení!! Hurááá! Ale zas jsem se musela rozloučit se třídou, zvládla jsem to dobře, ani slzička neukápla!! My s holkama jsme se domluvili, že nebudem brečet a myslím, že to byl velmi rozumný nápad, totiž odejít ze základky s pláčem mi nepřipadá jako dobré zakončení této etapy mého života!!! Život jde dál, sice se mi po nich bude stýskat, ale to k loučení patří!!!! Takže polovinu z nich už nikdy v životě neuvidím, ale budu na ně vzpomínat v dobrém, nic jiněho mi nezbívá!!!

soundtrack-twilight-8938.jpg

diplomeček od Agi a Káji

29. června 2009 v 19:20 | lenja |  Me:)

DÍKY MOC!!!! Je nádherný!!!!! Musela jsem se jím tady pochlubit!!!

jsem nemocnááááá

29. června 2009 v 15:17 | lenja |  Me:)
Achojík miláčkové,
te´d na blogu asi tak dva, tři dny nebudu, jsem nemocná!!!!! Ale bude se průbežně dívat, tak komentíky klidně pište!!!!!! Mám vás ráda!!

soundtrack-twilight-11565.jpg



kniha mého srdce

28. června 2009 v 13:48 | lenja |  Knížky
Tak na webu kniha srdce proběhlo hlasování, jakou knihu mají Češi nejradši, bylo zvoleno dvanáct knih, které postupují do druhého kola hlasování! Já osobně jsen hlasovala taky. Ve dvanáctce knih je i Stmívání!!! tak juknite na www.knihasrdce.cz a hlásnite pro tu svou!!!




první kapitola

27. června 2009 v 17:24 | lenja |  rozbřesk
a tady vám přináším první kapitolu z , tedy jen část:


1. Zasnoubení

Nikdo na tebe nezírá, slibovala jsem sama sobě. Nikdo na tebe nezírá. Nikdo na tebe nezírá.
Ale protože jsem nedokázala přesvědčivě lhát ani sama sobě, musela jsem se ujistit.
Jak jsem tam seděla a čekala, až se na semaforu objeví zelená, nakoukla jsem doprava. Paní Weberová se ve svém minivanu na sedadle celá otočila mým směrem. Její oči se setkaly s mými a já jsem se odvrátila zpátky, přemýšlejíc, proč nesklopila pohled nebo aspoň nevypadala zahanbeně. Považovalo se stále za neslušné zírat na lidi, nebo ne? Bude to ještě někdy platit pro mě?
Pak jsem si vzpomněla, že tahle okénka jsou tak tmavě tónovaná, že pravděpodobně neměla ani tušení, že za nimi sedím právě já, natož že jsem zachytila její pohled. Snažila jsem se najít útěchu ve faktu, že ve skutečnosti nezírala na mě ale na auto.
Moje auto. Povzdychla jsem si.
Podívala jsem se doleva a zanaříkala. Dva chodci se zastavili na chodníku a jak zírali, propásli možnost přejít. Za nimi pan Marshall nakukoval skrz výlohu svého malého obchůdku se suvenýry. Aspoň neměl nos přitisknutý na skle. Zatím.

baffy vs. edward

26. června 2009 v 23:05 | lenja |  stmívání
tak toto je fakt povedéné, ale jako chudák Edward!!!


je to škoda, michaeli

26. června 2009 v 23:01 | lenja |  Co se nikam nevlezlo
Život je strašně nespravedlivý, jedna katastrofa střídá druhou! a zrovna včera se jedna přihodila! Zemřel král popu, Michael Jackson! Bylo mu teprve 50. Je mi to líto, považovala jsem ho za velmi pozoruhodného a vyjímečného umělce, no zkrátka je nenahraditelný, je to ikona popu a skvělý tanečnk!!!!Určitě všichni víte, že prodělal řadu plastických operací, ale z jakého důvodu? Chtěl být snad krásný, i když byl úžasný od pána Boha? No nevím! Byl a vždycky bude FENOMÉN, na kterého se snad nikdy nezapomene!!!! Michaeli měli jsme tě rádi!!!!!




plakát

26. června 2009 v 15:28 | lenja |  nový měsíc

plakát na New moon!!! Je pěkný, ale víc fandím Edwardovi! Nemám nic proti Jakovi, víc mě k Bellušce sedí Edward.

loučení

26. června 2009 v 15:19 | lenja |  Me:)
Ahojte všichni
Konec školního roku už se nám blíží, někteří školáci dostali již visvědčení, ale my ještě trčíme ve škole.... Náš den D přijde až v úterý, ale já nechci, aby přišel! Né že bych se na dva měsíce volna netěšila, v tom opravdu problém není!!! Úterý přináší jeden malý háček! Ptáte se jaký? Tak já vám to povím. Musím se rozloučit se svojí úžasnou třídou, jelikož jsem v devátém ročníku a to znamená, že moje základní vzedělání je dokončeno!!! Bude se mi po mých kamarádech moc stýskat... Sice mě někdy lezli šíleně na nervy a přála jsem si abych byla v jiné třídě, ale to zapadá do normálu. U nás na škole nemá naše třída dobrou pověst, protože jsme nenapravitelní, dostáváme stále špatné známky, důtky, dvojky z chování, ale to do naší třídy prostě a jednoduše patří, s tím nikdo nic nenadělá!! Ale musím říct, že se z nás stala super parta, i když né káždý tam zapadá, a tak pro mě bude velmi těžké se s těmito uličníky rozloučit! To je sakramensky těžký úkol!!!!! Poslední dny náší docházky trávíme tak, že se skoro celá třída sejde u lavice a mastíme tam celé hodiny karty!!! Člověk se tam nenudí, protože co chvilku padne nějaká vtipná hláška! Jsou fakt úžasní a nenahraditelní....Ale oni si to asi neuvědomují, protože já bych jim to nikdy neřakla na plnou pusu, na to nemám odvahu.....
Tak pěkné prázky!

dáreček

25. června 2009 v 17:58 | lenja |  půlnoční slunce
uryvek z nedopsané knihy Půlnoční slunce, tedy část první kapitoly ve slovenštině:


1. Prvý pohľad

Toto bola tá časť dňa, kedy som si želal, aby som bol schopný spať.
Stredná škola.
Možno očistec bolo to správne slovo. Ak by tu bola nejaká možnosť odčiniť si hriechy, tak toto by sa k tomu malo svojím spôsobom rátať. Na nudu som si akosi nemohol zvyknúť; každý deň sa zdal viac neznesiteľne jednotvárny ako ten posledný.
Myslím si, že toto je môj spôsob spánku - ak je spánok považovaný za nezáživný stav medzi dvoma aktívnymi fázami.
Uprene som sa díval na pukliny v omietke v odľahlom rohu jedálne, predstavujúc si obrazy, ktoré tam v skutočnosti neboli. To bola jedna z možností ako stlmiť hlasy, ktoré hučali ako rinúci sa prúd rieky vo vnútri mojej hlavy.
Niekoľko stoviek hlasov som odignoroval len tak z nudy.
Ak prišla reč na ľudskú myseľ, všetko som počul už predtým a niečo aj potom. Dnes boli všetky myšlienky sústredené na bezvýznamnú drámu - nový prírastok do tejto malej skupiny študentov. Trvalo to tak málo, aby som ich všetky prezrel. Videl som novú tvár neustále sa opakujúc v myšlienky za myšlienkou z každého smeru. Tvár obyčajného ľudského dievčaťa. Vzrušenie nad jej príchodom bolo tak úboho predvídateľné - ako keď dieťaťu ukážete lesknúci sa predmet. Polovica nahlúplych chlapcov si práve predstavovalo, ako sa do nej zamilujú a to len preto, lebo tu bola nová. Namáhavo som sa snažil prestať ich vnímať.
Len štyri hlasy som si zakázal počúvať skôr zo zdvorilosti než z nechuti: hlasy mojej rodiny, mojich dvoch bratov a dvoch sestier, ktorí už boli zvyknutí na nedostatok súkromia v mojej prítomnosti, takže sa nad tým nepozastavovali. Dal som im toľko súkromia, koľko som mohol. Snažil som sa nepočúvať ich, ak som si vedel pomôcť.
Snažil som sa, ako som len mohol... Aj tak som všetko vedel.
Rosalie rozmýšľala, ako vždy, nad sebou. Uzrela odraz jej tváre v čísich okuliaroch a začala premýšľať nad vlastnou dokonalosťou.
Rosalina myseľ bolo plytké jazierko obsahujúce len pár prekvapení.

pár slov

25. června 2009 v 17:48 | lenja |  půlnoční slunce
a tady je pár slov od Stefenie k PŮLNOČNÍMU SLUNCI:

"Půlnoční Slunce je cvičení ve vývoji charakteru a je velmi spontánní (jako mnoho mých projektů).
Zatímco jsem odkládala nějakou skutečnou ediční práci (jsem vždycky nejtvořivější když něco odkládám), začala jsem se zajímat o to, jak by vypadala
první kapitola Stmívání, kdyby byla napsána z Edwarovy perspektivy. Z jeho strany je toho v první kapitole příběhu daleko víc než z Belliny. No vlastně, Bella jenom ví, že strašně krásný kluk se na ni divně dívá. Zatím Edward prožívá jeden z nejzávažnějších dní jeho velmi dlouhého života! Nejdřív zažívá šok a frustraci z toho že neslyší Belliny myšlenky, potom divokou ohromující reakci na její vůni, následovanou neskutečným vydáním sebekontroly která je potřeba k tomu aby ji nezabil… Jeho pohled na Bellin první den na střední ve Forks je stokrát více vzrušující než její.